Další ztráta se týká hlavně ztráty způsobené lidskými faktory, zejména včetně ztráty mikroohýbáním, ztráty ohýbáním a ztráty spojení.
Ztráta mikroohýbáním se týká ztráty způsobené mírným zkreslením osy vlákna. Například geometrická nedokonalost rozhraní jádrové vrstvy může způsobit, že odpovídající oblast bude konvexní nebo konkávní. Poté, co paprsek odráží tyto nedokonalosti, dojde ke změnám úhlu šíření a část paprsku bude lomena, což způsobí ztráty mikroohýbáním.
Makroskopická ztráta ohybu optického vlákna je způsobena prostorovým filtrováním, únikem módu a vazbou režimu způsobeným ohybem optického vlákna a nejdůležitější je ztráta způsobená efektem prostorového filtrování. Prostorové filtrování je fyzický efekt. Šíření světelných vln v optickém vláknu závisí na podmínkách úplného odrazu optického vlákna. Tento stav je zničen v důsledku ohnutí optického vlákna. Světlo vstupující do ohybové části optického vlákna se láme z režimu vyššího řádu na plášť a vyzařuje také energie jím přenášená. . Existence efektu prostorové filtrace činí počet režimů nesených přímou částí vlákna větší než počet režimů nesených ohnutou částí vlákna. Proto, když se stupeň ohybu zvětší (poloměr zakřivení R ohybu se zmenší), stane se tento efekt také zjevně, což bude mít za následek ztrátu přenosu optickým vláknem.
Ztráta spojení je způsobena hlavně ztrátou způsobenou spojováním vláken a spojováním za studena. Kromě toho může také dojít ke ztrátě mikro napínání a mačkání vlákna.
I když je ztráta optického vlákna nevyhnutelná, je právě díky různým fyzikálním reakcím světla v procesu přenosu dosaženo také detekce optického vlákna. Například rozptyl světla je něco, co lidé nechtějí vidět, ale je to rozptyl, který dokáže dokonale analyzovat sílu této části přijímaného světla na vysílacím konci a může kontrolovat body zlomu, vady a ztrátu tohoto vlákno. Velice pomáhají při provozu a údržbě optických vláken.
