Síťový designér nebo koncový uživatel, který specifikoval multimode optické vlákno pro systémy s krátkým dosahem, musel najednou vybrat ze dvou typů vláken definovaných velikostí jádra, konkrétně 50 mikronů (µm) nebo 62,5 µm. Nyní je tato volba mírně odlišná: vyberte si z OM3, OM4 nebo nové třídy OM5 z 50 µm multimode optických vláken. Dnes je 62,5 µm OM1 multimode optické vlákno prakticky zastaralé a je odsunuto pro použití s rozšířením nebo opravami starších systémů s malou šířkou pásma. Ve skutečnosti 62,5 um OM1 vlákno podporuje pouze 33 metrů při 10G a není ani rozpoznáno jako volba pro vyšší rychlosti.
V 70. letech byla poprvé nasazena 50 µm multimode optická vlákna pro aplikace s krátkým i dlouhým dosahem. Ale jak se datové rychlosti zvyšovaly, dosah 50 µm vláken byl omezen v té době používanými světelnými zdroji LED. K vyřešení tohoto problému bylo v 80. letech vyvinuto a zavedeno 62,5 µm multimode optické vlákno. Díky většímu jádru spojilo 62,5 µm optické vlákno větší výkon signálu než 50 µm optické vlákno, což umožnilo delší dosah (2 km) při 10 Mb / s na podporu univerzitních aplikací. To bylo jediné, kdy 62,5 µm vlákno nabídlo výhodu oproti 50 µm optickému vláknu.
